Děj knihy Vyhnání Gerty Schnirch a kompozice

Kniha se skládá z pěti částí a prologu.

Prolog

Gerta je na cestě s dítětem, s ostatními ženami. Bojí se, štve ji, že ji ohrožují "děti" - výrostci ze zbrojovky. Přemýšlí, kdy ty hrůzy začaly a vrací se v myšlenkách k matčině pohřbu do roku 1942, kdy definitivně skončilo všechno dobré.

1. část - Válka s cejchem Schnirchů

Setkáváme se tu se všemi důležitými postavami - rodinou Schnirchů, Janinkou i Judexem. Schnirchovi jsou smíšená rodina, maminka je Češka, tatínek Němec. Jakkoli harmonické manželství se začne s příchodem Němců měnit. Tatínek postupně maminku šikanuje, až ta vyčerpaná a nemocná zemře. Podobně se mění Gertin bratr Friedrich, oba se cítí být nadřazenými a jejich pohrdání se obrací k matce a Gertě. Jinak je tomu s Janinkou. Podrobnosti v kapitole Postavy - Vyhnání Gerty Schnirch.

2. část - Když se kácí les, létají třísky

Jak název knihy napovídá, revoluce, převrat, konec války semele i ty nevinné. V tomto případě Gertu. Gerta je vyhnána z Brna, o všechno přijde, ale současně se musí starat o malou dceru. Spolu s dalšími ženami (je jich celkem 10) zakotví u Zippfelové v Perné. Podrobnosti v kapitole Postavy - Vyhnání Gerty Schnirch.

3. část - Město Deutschfrei

Název připomíná válečné nápisy u městských cedulí Judenfrei, které znamenalo, že ve městě už nejsou žádní Židé. Nápis Deutschfrei má ukazovat na to, že ve městě/státě už nežijí žádní Němci. To ale není pravda.
Gerta žije v Perné 5 let. Pak pro ni přijel Karel. Měl postavení, takže věděl, kde je, ale váhal, protože jí nemohl odpustit dítě, které počala s někým jiným. Pak ji odvezl do Brna. Sehnal jí nový byt i práci. V jejich bytě už bydleli jiní. Neměla žádné věci a pro svůj původ směla vykonávat jen nekvalifikovanou dělnickou práci. Barboru vzali do školky. Karel k nim chodil. Byli šťastní. Od roku 1951 vypisovala do dokumentů národnost českou. V Brně zbylo z původních 260 000 jen 2500 Němců. Karel se začne zajímat o pochod (Brněnský pochod smrti). Zjistí mnoho nesrovnalostí v úředních dokumentech, ale další pátrání je mu shora zakázáno.
V této části se střídají vypravěči - nejen er forma, ale i ich forma, kdy vypráví Barbora. Děti Němců nesměly studovat vysokou školu.
Teresa, která utekla do Rakouska, líčí, jaký měli život tam. Ani tam je nikdo nechtěl. Sami neměli co jíst a kde bydlet, natož se o někoho starat.
Po roce 1968 Gertu opět v práci degradovali, z kanceláře ji přesunuli do skladu. Gerta ztratila smysl života, Barbora už totiž byla velká, už ji nepotřebovala.

4. část - Minulost přítomná

Uplynulo mnoho let. Gerta se cítí ukřivděná, všechno v životě jí změnilo jen to, že byla Němka. Některé se s tím vyrovnaly, našly jiné důvody pro život, ona ne. V práci je nešťastná, doma je sama. Barbora ji považuje za studenou. Pořád myslela na své ponížení. Barboře to bylo jedno. Žila. Gerta byla jednak ukřivděná, jednak Čechy kvůli tomu nenáviděla, přestože se vždy už od války hlásila k češství a byla na ně pyšná.
Po roce 1989 už je Gerta nemocná, má cukrovku, je v důchodu, zachvátila ji letargie, apatie. Vnučka Blanka podnítila akci na omluvu Němcům za brněnský pochod. Gerta tím žila, toužila po smíření.

5. část - Sólo pro Barboru

Gerta je v kómatu. Přišel jí dopis od Friedrichovy ženy. Už si ho nepřečetla. Ani to smíření nedopadlo. Zemřela, podle Barbory: bez muže, bez citu, zamrzlá v nenávisti, žila nenaplněný a zbytečný život.